„Svátek svátků“, „Slavnost slavností“, tak jsou odpradávna zvány Velikonoce. Období jarní rovnodennosti se oslavovalo od nepaměti. Historie Velikonoc sahá až do pohanství, kdy se přinášely oběti Matce Zemi. Na začátku našeho letopočtu ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí. A od ní je odvozen i název Velikonoce.
Velikonoční Velký pátek je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua (třídení) Na Velký pátek se připomíná smrt Ježíše Krista na kříži. Je to výhradní den v roce, kdy středem církevní liturgie a jejím vrcholným momentem není eucharistie, ale kříž.
Bílá sobota je dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění (vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí.
Zvony, které dle zvyklosti odletěly do Říma zvonit za Ježíše Krista, nahrazovalo a mnohdy ještě nahrazuje v tento čas po obcích tzv. Křístání. S tím souvisí i typická říkanka, na Nepomucku v této podobě:
„A ti kluci Židi kopali jámu Ježíši Pánu. Na Zelený čtvrtek Ježíše jali, na Velký pátek ho bičovali a na Bílou sobotu do hrobu ho dali. A ty nevěřící Jidáši, cos to učinil, že si svého mistra Židům prozradil. Za to budeš v pekle klečeti, Luciferům ďáblům, tam budeš sloužiti. Krejson, Krejson, Kriste eleison, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Ámen, ámen, vybírati k vám jdem.“
S Velikonocemi souvisí také Pomlázka, která je ryze československou tradicí. A s pomlázkou souvisí rovněž zdobení vajíček, tradičně například jejich vaření se slupkami cibule, čímž získají nahnědlou barvu. S uvařenými a nazdobenými vajíčky souvisí stará tradice „popovejšání“, jejich házení Na drahách do výšky. Komu vajíčko vydrží nejdéle s neporušenou skořápkou, vyhrává. V každé vesnici mělo svou tradici rovněž otloukání píšťalky, i to dnes povětšinou vymizelo.
